Léto s King´s Kids England

Minulý rok jsem se rozhodla, že bych chtěla jet na prázdniny do Anglie, abych zlepšila svoji angličtinu. Přemýšlela jsem, že bych jela pracovat jako au pair, nebo na farmu trhat jahody. Chtěla jsem vědět, co si Bůh myslí, že by pro mě bylo lepší, protože On zná vždy tu nejlepší cestu pro náš život. Začala jsem se modlit: „Pane Bože, co bych mohla jet dělat do Anglie? Měla bych jet jako au pair, nebo pracovat na farmu, nebo něco úplně jiného?“ Do několika sekund jsem uviděla obraz, stála jsem v davu na koncertě a chválila s ostatními Boha – Bůh mi ukázal, že bych měla jet do Anglie na nějakou křesťanskou akci a pomáhat tam s dětmi. Tak jsem začala hledat nějakou organizaci, přes kterou bych mohla do Anglie jet. Asi za 2 měsíce jsem začala pochybovat a prosila Boha o ještě jedno ujištění, že mám opravdu jet, a to ujištění jsem dostala. Přes vedoucího Kings Kids v České republice, Františka Krupičku, jsem dostala kontakt na vedoucího Kings Kids Andyho Kennedyho v Nuneatonu, malém městečku v Anglii. Po téměř třech čtvrtinách roku modliteb, rozhodování a zjišťování informací jsem se rozhodla, že do Anglie opravdu pojedu. Bůh mě naplnil pokojem a já věděla, že s Bohem zvládnu jet na měsíc do cizí země i přes to, že tam nikoho neznám a moje angličtina není dokonalá.

První 2 týdny jsem bydlela v organizaci YWAM, spolu s dalšími cca 50 lidmi, většinou misionáři, z celého světa. Všichni byli hrozně milí, zajímali se jeden o druhého a navzájem si pomáhali. Bylo pro mě hodně inspirativní se s nimi bavit a vidět skrze jejich životy, jak Bůh dělá zázraky a je věrný v každé situaci. Náš tým Kings Kids tvořilo kolem 10 lidí z celého světa. Pomáhali jsme ve školách, kde jsme měli připravený program pro děti (hráli jsem si s dětmi, učili je nové dovednosti a vyprávěli jim příběhy z Bible). Také jsem pomáhala s přípravou na festival, hlavně s chystáním dekorací. Za celou tu dobu mě ani nenapadlo, že bych něco udělala špatně, nebo to nezvládla (což se občas v Česku stávalo). Věděla jsem, že můžu dělat všechno, co je potřeba, ať už jde o malování dekorací, i když jsem nikdy předtím nemalovala, pomoc ve škole, i přes menší jazykovou bariéru, nebo cokoli jiného. Protože Bůh by mě neposlal nikam, kde bych to nezvládla.

Další 2 týdny jsme jeli na festival Creation fest, kde Andy a jeho kamarádka Shelly vedli dětský program pro 700 dětí s týmem 60 lidí. Prvních 5 dní jsme chystali velké stany na dětský program a dodělávali dekorace. Když jsme měli volný čas, tak jsme s kamarády chodili na pláž, do města, povídali si atd., sešla se nás opravdu dobrá parta. V sobotu začal dětský program a já byla jedna z vedoucích pro skupinu 25 dětí ve věku 8 – 11 let. Před začátkem programu jsem dostala strach, že nezvládnu být vedoucí pro tolik dětí. Bála jsem se, že jim nebudu v angličtině rozumět a oni nebudou rozumět mně a že nebudu vědět, co mám dělat a jak se zachovat v různých situacích. Chtěla jsem, aby každé z dětí zažilo na festivalu dokonalý týden a nebyla jsem si jistá, že jim tento dokonalý týden můžu dopřát. Modlila jsem se a ujištění, že by mě Bůh nikdy neposlal na místo, kde to nemůžu zvládnout, mi pomohlo překonat svůj strach. (VŠECHNO MOHU V KRISTU, KTERÝ MI DÁVÁ SÍLU. Filipským 4:13) I když pro mě byly první 2 dny těžší, měla jsem úžasné rozhovory s dětmi, hráli jsme si spolu, nasmáli se a mohla jsem jim svědčit o Bohu. Někdy jsem sice nevěděla, jak něco říct anglicky, ale to pro mě nebyla překážka. Po celý festival byla na dětském programu úžasná atmosféra. Každý den přes 20 dětí uvěřilo v Boha, děti slyšely Boží hlas, modlily se, říkaly svědectví a opravdu zažily Boha. Celé téma dětského programu na festivalu bylo I’m a worldchanger – Já změním svět. I za tento krátký čas se nám podařilo vložit do srdcí dětí touhu a přesvědčení, že s Bohem změní svět. Každé odpoledne a večer po konci dětského programu jsme měli volno a mohli jsme chodit na programy festivalu – kázání, workshopy a koncerty.

Předposlední den festivalu jsme balili velký stan a na nohu mi spadla tyč z tohoto stanu. Nemohla jsem s nohou hýbat do stran a bála jsem se, že ji budu mít zlomenou. Potřebovala jsem být v pohodě, protože po konci festivalu jsem měla cestovat po Anglii s mojí sestrou. Modlila jsem se a přestala jsem se strachovat. Bůh přece ví, co potřebujeme a postará se o nás. NA HOSPODINA SVĚŘ SVOJI STAROST, POSTARÁ SE O TEBE. Žalm 55:23. Ostatní z našeho týmu se za mě modlili a Bůh mně uzdravil.

V Anglii jsem na misii byla dohromady měsíc. Poznala jsem hodně úžasných, inspirujících lidí. Zažila jsem, že se Bůh o mně postará v každé situaci a jsem schopná a plně vybavená dělat, do čeho mě volá. Bůh mi dal tu nejúžasnější zkušenost a to všechno začalo tím, že jsem se ho jednoduše zeptala. Bůh nás vybízí, abychom šířili evangelium do celého světa. (JDĚTE DO CELÉHO SVĚTA A KAŽTE EVANGELIUM VŠEMU STVOŘENÍ. Marek 16:15) Nemusíme být misionáři po celý svůj život, můžeme vycestovat na týden nebo na měsíc. Otevřme tedy Bohu naše srdce pro misii a pro evangelium.

Johanka Martinková