V sobotu 3. 8. 2019 jsme přijeli do Suchdola a po obědě jsme se ubytovali na evangelické faře. Odpoledne jsme měli krátké shromko, na kterém jsme nacvičili dbě scénky na večerní vernisáž kresleného humoru Pavla Bosmana. Ty jsme potom v rámci vernisáže zahráli a také jsme se zúčastnili soutěže o nejlepší vtip.
V neděli jsme se představili na bohoslužbě ve zdejším evangelickém chrámu a na oběd (kam jsme šli pěšky v průtrži mračen) se k nám připojili Řadovi z Hradce Králové. Jidra se jich hned zeptal, jestli jsou ti králové. Pořád si myslel, že přijede nějaký král 🙂
Odpoledne jsme už měli první společné shromko a začali jsme nácvik programu na další dny. Také jsme si vyráběli týmová trička.
V pondělí ráno jsme společně navštívili muzeum Moravských bratří v Suchdole. Vřele můžeme doporučit jeho návštěvu: http://www.moravian.cz/Muzeum.aspx
Na dvorku muzea jsme měli společnou večeři Páně, při které jsme chválili Pána za to, co pro nás udělal a také jsme mohli napravit vztahy mezi námi. Evangelický farář Vladimír Pír nám k tomu účelu zapůjčil historický cestovní luteránský kalich.
Pondělí bylo také prvním dnem, kdy probíhalo posnídaňové ztišení – osobní chvilka každého v týmu na čtení Bible a modlitbu.
Odpoledne již bylo věnováno intenzívnímu nácviku a plánování úterního programu v Domově s pečovatelskou službou. Také jsme vyráběli přáníčka a záložky pro seniory.
V úterý jsme po ztišení měli generálku programu na odpoledne. Na 16 hodinu jsme vyrazili k domovu s pečovatelskou službou, kde nás již čekaly babičky (dědečci se tentokrát nedostavili). Program se moc povedl, chvály dětí a jejich modlitby prolomily ledy (pokud tam nějaké byly). Ale potom jsme byli svědky, jak se naplnilo slovo z posledního veše Starého zákona: že Bůh nakloní srdce dětí k jejich rodičům a srdce rodičů k jejich dětem. Požehnání, sdílení a modlitby proudily mezi generacemi a nakonec jsme měli problémy z toho místa vůbec odejít. Děti večer svědčily o tom, jak mocně na ně tato návštěva zapůsobila. Svědectví starých lidí, kteří se svěřovali s těžkostmi života, svědectví o pronásledování věřících při nástupu komunistů v padestátých letech, svědectví o Boží věrnosti vůči pronásledovaným věřícím…..
Středa byla již ve znamení přípravy evangelizační hry pro čtvrteční odpoledne. Odpoledne jsme se rozdělili do skupin, každá skupina prošla určenou část Suchdola a rozdávala pozvánky na čtvrteční program pro rodiny s dětmi. Večer jsme vylezli na rozhlednu Olšová, kde jsme chválili Pána a modlili se za okolní krajinu a lidi, kteří tam žijí.
Ve čtvrtek jsme dolaďovali plán na odpoledne. V 15 hodin jsme již měli připraveno všech 8 stanovišť evangelizační hry „Po stopách Moravských bratří.“ Využili jsme parčíku Moravských bratří: dole u silnice bylo první stanoviště: Bůh mě miluje. Zde se děti i rodiče dozvěděli, o Boží lásce, která se vztahuje ke každému člověku. Druhé stanoviště: Zhřešil jsem, bylo větším oříškem, kde se zdržela většina soutěžících. Přiznat si nějakou vinu nebo hřích byla výzva pro většinu lidí. Pokud to zvládli, dostali se přes zeď ke třetímu stanovišti: Ježíš za mě zemřel. Zde měli účastníci možnost zbavit se hříchů u Ježíšova kříže, přijmout Boží odpuštění. Čtvrté stanoviště: Mohu se rozhodnout žít pro Ježíše bylo rozděleno na 5 kontinentů, kde děti plnily různé úkoly (v Africe přenášely vodu, v Evropě třídily humanitární ponmoc, v Austrálii skákaly s klokany, v Azii hrály mongolskou hru a v Americe střílely z luku s Indiány). Na každém stanovišti dostaly razítko a za orazítkovanou kartičku si mohly jít vybrat odměnu do „obchůdku“. Celkem se hry zúčastnilo kolem 30-ti dětí, některé s rodiči a některé si celou hru prošly dvakrát. Všechny lidi jsme zvali na sobotní zahradní párty na evangelickou faru. Parčík moravských bratří byl plný života!
V pátek jsme po ztišení vyrazili na výlet na Štramberskou trůbu. Počasí nám přálo, naobědvali jsme se na nádherné vyhlídce pod Trůbou, pak jsme ještě vyrazili k jeskyni Šipka. Nezapomenutelnou dobrotou byly plněné štramberské uši.
Odpoledne jsme dorazili do Ženklavy, do rodného domku významného Moravského bratra Kristiána Davida. Zde nás místní věřící pohostili čerstvě napečenými frgály – byly moc dobré! Poté jsme vyrazili na místní hřiště, kde jsme měli program. Při něm jsme chválili živého Boha, měli jsme program pro místní věřící i nevěřící shromážděné na zahrádce restaurace. S některými místními jsme se potom ještě modlili. Atmosféra tohoto sluncem zalitého večera v Ženklavě byla plná Boží přítomnosti a věříme, že to byl závdavek budoucího mocného Božího navštívení.
V sobotu jsme se připravovali na odpolední párty. Po prvotním zdráhání, vešli hosté do zahrady, kde bylo připraveno občerstvení, program, došlo i na fotbálek a ringo. Myslím, že si to hosté i farníci patřičně užili.
Neděle byla ve znamení bohoslužby v místním evangelickém kostele. Znovu zde bylo jasně cítit, jak Pán chce, aby se k sobě obrátily všechny generace lidí a hlavně aby proběhlo smíření mezi různými církvemi. Ne na základě církevní politiky nebo přehlížením hříchů, ale na základě návratu k Ježíši, Jeho Slovu a hledáním jednoty v Duchu svatém.
Po obědě už zbyl čas akorát na balení, úklid a loučení.
Vše se dělo k Jeho slávě!
