František Krupička: Děti před pubertou

V poslední době sloužím hodně dětem, které se nachází těsně před pubertou (10 – 12 let) a jejich rodičům. Je to velice důležitý čas ve vývoji dětí, což je vyjádřeno již tím, že se o stejném věkovém období zmiňuje Bible v souvislosti s Ježíšovým dětstvím (Luk. 2:42-52).

Je určitě alarmující vidět, kolik dětí opouští církev právě v době, kdy dosahují puberty. Řešit to až tehdy, kdy se dítě nachází ve zmatku všech fyzických, duševních a duchovních změn, které pubertu provází, a je víceméně uzavřené pro rady všech autorit, je velice těžké, jakkoli pro Boha ne nemožné. Přesto nám Bůh dává tento velice drahý čas – těsně před pubertou, kdy chce dítě připravit na nadcházející změny a vybudovat vztahy, které všechny případné bouře dospívání vydrží.

Období vývoje dítěte mezi 8 – 10 rokem života se vyznačuje nejen tělesným a intelektuálním růstem („intelekt a svaly“ jsou oblasti, na kterých Bůh tehdy nejvíce pracuje, ve kterých mají děti největší potřeby a skrze které vnímají svět), ale také velkým útlumem emocí a nedostatkem abstraktního vnímání sebe a okolí. Proto tato věková kategorie dětí naráží na značné nepochopení ze strany nás „duchovních křesťanů“, protože se nám pro své projevy zdá příliš tělesná a odpadlá.

Po 10 roku věku se dítě začíná měnit – jeho pocity jdou čím dál více nahoru, začíná se dívat na svět kolem sebe i na sebe samotné čím dál tím více abstraktněji (vyvstávají otázky: „Jak se na mě dívají ostatní, co si o mě myslí?“). Drahý rodiči, Tvé ironické poznámky a vtípky, které Tvůj 8-smi letý „intelektuální svalovec“ snášel docela dobře a bez následků, začínají tehdy Tvého potomka stále více zraňovat a ničit jeho dobré mínění o sobě samotném. Později, během období změn v pubertě, to vytvoří dobré podhoubí pro myšlenky typu „Nejsem normální, nikdo mi nerozumí, vypadám divně“, atp.

Ve věku 11- 12 let roste touha dětí trávit čas ve společnosti rodičů. Rodiče, kteří si už zvykli na to, že jejich potomek lítá po venku a nechce se mu domů, reagují často na odrostlé dítě, které je vytrvale pronásleduje, chce být u všeho, co dělají, a chce slyšet vše, co si mezi sebou povídají, velmi podrážděně. Reakce typu: „Běž a neruš; Už jsi dost velký(á), aby sis poradil(a) sám(sama)“, atp., jen staví budoucího teenagera do bezvýchodné pozice, že ať už ho potkají jakékoliv problémy (a ty se s pubertou dostaví), nemá za kým jít, komu se svěřit a musí vše řešit sám. Dítě začne mít před pubertou různé zvláštní otázky, co se týče vztahů a to i sexuálních. Pokud ze zmatené reakce rodičů usoudí na nevhodnost podobných dotazů, začne nejenom hledat odpovědi někde jinde, ale může se to stát jedním z faktorů, které se projeví nezdravým vývojem dítěte v této oblasti a pozdější úchylkou. Tyto skutečnosti jen ukazují na potřeby, které děti před pubertou mají, a které Bůh chce naplnit. Použít si k tomu chce především rodiče, potom učitele, vychovatele a všechny, kteří k tomu otevřou svá srdce. Jaké jsou tyto potřeby?

1.) Bezpodmínečná láska.

Právě před pubertou dítě potřebuje zažívat velmi intenzívně, že je milováno a to zcela bezpodmínečně takové, jaké je. Právě v okamžiku, kdy už dítě vypadá docela samostatně, a když se mu to zrovna hodí, taky se tak chová, čelí změnám a výzvám, které jsou před ním a je na rodičích značně závislé. Rovnice LÁSKA=ČAS nabývá v životě dítěte velkou důležitost. Čas strávený s rodiči je v tomto věku nenahraditelný! Nakolik jsi jako rodič ochotný strávit se svým dítětem času, to k němu nejvíce mluví o tom, nakolik je miluješ (potřebují zažít: „Chci být s Tebou!“). Je to jen přechodné období, coby teenager už Tvé  dítě bude chtít trávit více času se svými kamarády.

2.) Znovuvybudování základní důvěry

Ta se buduje stejnýmy prostředky, jako na začátku. Jsou to:

– kontakt pohledem (později u teenagerů nepříliš oblíbený)

– fyzický kontakt (ovšem ve správný čas, přiměřeným způsobem „rodičovsky“, když to nikdo nevidí, apod.)

– soustředěná pozornost (když už s nimi komunikuješ, dělej to na 100%)

3.) Potřeba ptát se

Dej jim svobodu ptát se otázky, ať už zní jakkoli podivně a ber je vážně. Buď upřímný a pokorný – neboj se říci „nevím“.

4.) Potřeba znát odpověď

Ohledně otázek dítěte buď pozitivní. I když neznáš odpověď, je dobré zareagovat: „Dobře, odpověď určitě najdeme“, a modlit se za to.

5.) Jistota, že mu rozumíš

Dítě potřebuje získat jistotu, že je stvořené k dokonalému Božímu obrazu, a že má velkou cenu v Božích očích. Známost toho, že jsou před ním změny a jaké změny to jsou (je potřeba o tom mluvit) mu pomohou celé následující období projít s pocitem „jsem normální“.

Výchova dětí je nádherné privilegium, které nám Bůh svěřuje. Skrývá mnoho požehnání a příležitostí setkat se s Bohem, který je zdrojem vší moudrosti, síly, milosti, pokoje a trpělivosti, všeho, co k tomuto úkolu potřebujeme.