Marie Frydrychová: Vztahy – nejbolavější území

Název článku snad ani nemusím obhajovat. Všichni to víme. Mezilidské vztahy je to nejbolestnější místo v naší společnosti. Problémy jsou na všech úrovních. V manželství, v rodině, na pracovišti, ve vládě, v církvi a hlavně ve vztahu k Bohu. Proto v několika pokračováních probereme nejdůležitější podmínky vztahů a důvody selhávání. Odpovědi budeme hledat opět znovu jen v Božím slově a věřím, že skrze své slovo s námi bude Pán Ježíš jednat.

Úcta v manželství

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. /Gn 1,27/

Naše vztahy mají odrážet obraz Božích vztahů a je pro lidstvo kritické, když je tomu jinak. Skutečnost, že dnes je tomu jinak, nemůžeme popřít. Proč muž a žena, které stvořil Bůh, aby byli jeho obrazem, jsou na konci 20. století obrazem kohokoliv jiného než svého Stvořitele? Proč se víc než 50% manželství rozvádí? Proč vztahy těch nejbližších mají tak daleko do Boží lásky? Proč společnost hledá řešení pro partnerský vztah homosexuálů? Kde se to všechno vzalo? Přišlo to ze dne na den?

Budeme-li hledat odpověď v Písmu, musíme začít od základu.

Písmo svědčí o tom, že původní muž i původní žena byli dokonalí. Po jejich společném pádu – neposlušnosti vůči Božímu varování – dokonalost ztratili. V této tragické situaci milující Bůh zasáhl tím, že muži i ženě určil specifické poslání a skrze toto poslání zaslíbil i budoucí příchod Spasitele /Gn. 3, 14-19/. Muž má v potu tváře dobývat zemi, svět. Neznamená to, že musí být jen zemědělcem, ale svou prací podmaňuje fyzický svět kolem. Znovuzrozený muž má svět dobývat pro Boží království.

Žena mu má být pomocnicí, ale zároveň i ona má svůj jedinečný úkol a to je v bolesti přivádět na svět novou generaci. V takové bolesti, jakou si muž nedovede ani představit /Gn 3.kap./. Samozřejmě nemám nic proti zmírňování těhotenských i porodních bolestí, nicméně přivádět děti na svět, pečovat o ně a vychovávat je, není jednoduchá záležitost.

Proč Bůh dal lidem po pádu takové těžké úkoly? Byl v tom nějaký záměr? Domnívám se, že ano. Bůh zná člověka až do nejposlednějších zákoutí jeho srdce. Od okamžiku, kdy hřích vstoupil do života lidstva, muž i žena potřebují mít každý něco nenapodobitelného, co způsobí, že i ve své hříšnosti budou na sebe odkázáni a budou si jeden druhého vážit.

Úcta je základním prvkem dobrých vztahů. Úcta je forma lásky projevná obdivem a respektem, vědomím, že na tohle sám nestačím, potřebuji toho druhého.

Žena má vidět mužovy schopnosti, obdivovat je a vážit si jich. Naproti tomu muž, který je silnější než žena, ale dost těžce snáší fyzickou bolest, nemá přehlédnout, že pokračování jeho života je možné jen přes dočasné utrpení a krev jeho ženy. Tak to rozhodl Bůh. Muž a žena zhřešili a začali jeden druhého obviňovat. Bůh tedy zařídil, aby se potřebovali a tím jim nabídl příležitost obnovovat opět denně vzájemnou úctu.

My jako moderní lidstvo jsme Boží rovnováhu zcela narušili. Bystrá žena dosáhla všech možností, jak se vyrovnat muži. Není dnes snad už ani jedno povolání, které by žena nemohla vykonávat, pokud se pro ně rozhodne a vydá úsilí, aby toho dosáhla.

Ale nejen to. Moderní věda způsobila, že žena už ani otěhotnět nemusí skrze fyzický styk s mužem. Dítě je možné počít ze zkumavky a v Brně se takto děti počínají prý jako na běžícím pásu. Zatím kvůli neplodnosti / především neplodnosti mužů/, ale co bude dál? Zdá se, že těsně před příchodem antikrista už nebude žena potřebovat muže vůbec k ničemu / nejvýš tak k otevření konzervy/.

Žena se pokusila / samozřejmě s mužskou pomocí/ muže dohnat a nahradit ho a podařilo se jí to. Silné feministické hnutí na západě je toho dokladem. Mužovo možné se stalo i ženiným možným, takže najednou ubyl původní přirozený zdroj úcty.

S mužem však je tomu jinak. Muž ať dělá, co dělá, není schopen nechat si vložit do svého lůna ženské vajíčko a porodit dítě. Není a nikdy nebude. To by přestal být mužem. Zatímco ženina domýšlivost na základě jejích úspěchů velice vzrostla, mužské sebevědomí na základě ženských úspěchů značně pokleslo.

Možná jste takto nikdy nepřemýšleli, ale svět jde tímto směrem. Čím víc je žena soběstačnější, tím méně úcty muži poskytuje, protože už k němu nepotřebuje vzhlížet. Muž jí to vrací, také on si ženy přestává vážit, ale spolu s tím odkládá i zodpovědnost, kterou za ženu před Bohem nese. Však žena si poradí sama. Protože ovšem muž potřebuje mít za někoho odpovědnost /byl tak stvořen/ je ochoten navazovat hluboký vztah s mužem – přítelem. Ten ho aspoň neponižuje. Se ženou je to podobné. I ona si často daleko víc rozumí s přítelkyní než s protivným manželem. Právě o tomhle mluví první kapitola listu Římanům. Vyměnili jsme Boží pravdu za lež, klaníme se výmyslům stvoření místo Stvořiteli, a proto nás Bůh nechává na pospas našim hanebným vášním /Ř 1,25/. To se pak projevuje naprosto ve všech oblastech života a tímto směrem půjde svět stále více.

ALE NE MY!

My nesmíme jít tímto směrem, protože : Hle, přichází ten den hořící jako pec, a všichni opovážlivci a všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm.

Projev úcty muže k ženě a ženy k muži je Pánův příkaz. Není to jen nějaký benevoletní návrh.

Stejně tak i muži, když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet /1.P 3,7/.

Jakmile muž přestane vnímat, že žena je slabší / a ona je, když to Boží slovo říká/ a přenechá ji vedoucí roli, automaticky se připravuje o ženinu úctu. On sám k ní také úctu ztrácí, ale navíc stojí překážka mezi ním a Bohem. Cítíš-li se, bratře, slabý v modlitbách, v Duchu svatém, bez jeho moci a bez valného životního úspěchu, začni sledovat svůj život tímto směrem. Tady je zřejmě kořen tvé slabosti.

A tak každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena, ať má před mužem úctu (respekt – bázeň) /Ef 5,33/.

I my ženy máme příkaz Páně pěstovat úctu, přímo respekt vůči manželovi. Příkaz je příkaz. Na příkaz nelze odpověď jinak než oním: Rozkaz, Pane! a jít a příkaz plnit.

Veškerá slabost křesťanstva pramení z neposlušnosti Božích příkazů. Všechna Boží nařízení jsou krásná, jejich plnění přináší člověku radost a slast, ale z nějakého nepochopitelného důvodu i my znovuzrození křesťané nechceme Boží slovo poslouchat, jen diskutujeme a jsme z toho tak slabí, že se téměř vůbec nelišíme od nevěřících. Dávno nejsme solí země, ani světlem světa a naopak v hnilobě, zápachu a tmě, která se šíří kolem nás, jsme schopni se téměř poztrácet. My, kteří jsme byli vyvoleni, abychom konzervovali svým životem dění kolem sebe, abychom svítili jako světlo, které odstraňuje tmu. Vraťme se k Pánu! K jeho příkazu úcty v manželství.Učiňme pokání z manželské neúcty a úctu začněme žít. Jak praktikovat úctu?

Nech partnera mluvit a domluvit!

Naslouchej mu pozorně!

Když kladeš otázky, nemají být provokativní, jízlivé, vyčítavé!

Úcta projevuje uznání slovy přímo do očí.

Úcta projeví uznání i před cizími lidmi.

Úcta nikdy nepomlouvá.

Úcta projevuje péči.

Úcta se vždycky zastane. I kdyby byli všichni proti tvému partnerovi a i kdyby měli pravdu, stůj za ním. Jste jedno tělo. Tato pravidla platí jak pro muže, tak pro ženu.

Žij Boží slovo a začni úctou k partnerovi.

Marie Frydrychová