Svobodní lidé v církvi

Barbara Rüegger

 

V církevních komunitách je mnoho mladých, ale i starších svobodných lidí. Většina z nich si tento životní styl vědomě nezvolila, ale během svého života do něj tak nějak „vklouzla“. Církve často nejsou místem, kde se svobodní cítí nejlépe. Ale změna je možná. Autorka byla po celý svůj život svobodná a má nějaké nápady pro komunity a svobodné jedince.

Když jsem byla mladá, bylo mi vždy jasné, že se vdám a hlavně, že budu mít děti. Jako mladá dospělá žena jsem žila ve velké komunitě a často jsem byla na svatbách někoho ze známých. Vždy jsem si myslela, že brzy i já najdu svého manžela. Ale ten muž na mě nečekal!

Potíž s dobře míněnými radami

Pak jsem dostala všechny možné – většinou ne příliš užitečné – rady. Někdo mi říkal, že se za manžela modlím příliš, nebo málo, nebo špatně. Někteří mi říkali, že jsem pravděpodobně nemohla přijmout skutečnost, že jsem svobodná. Kdybych to prý udělala, Bůh by mi manžela poslal!

Už brzy budu v důchodovém věku, nikdy jsem se nevdala, svůj svobodný život jsem už dávno přijala, jsem s ním spokojená a vidím to jako součást svého povolání. Během své práce mezi dětmi na ulicích Indie, mi přišlo slovo z Izaiáše, že Opuštěná bude mít děti – víc dětí nežli provdaná.“ (Izaiáš 54, 1).

Nedávno se mnou o svobodném stylu života mluvila mladá žena, protože chtěla slyšet, jak to zvládám. Řekla mi, že jí někdo řekl: „Máš příliš vysoká očekávání, takže ještě nemáš přítele!“ Podobné rady jsem slyšela i já téměř před 30 lety. Zde je několik myšlenek, jak mohou věřící komunity pomoci svobodným lidem, ale také, co mohou svobodní udělat sami – ne nutně najít partnera, ale naplňující život.

Tipy pro komunity

Ježíš byl svobodný, a stejně tak i apoštol Pavel, který v 1. Korintským 7, 32 říká, že se svobodní lidé lépe starají o Pánovy věci než lidé, kteří žijí v manželství. Není tedy biblické žít jen v manželství, ale také žít jako svobodný jedinec.

Postoj církve by měl být jednoznačný v tom, že svobodní lidé mají stejné postavení jako rodiny. Neměli by být vnímáni jen jako „někdo, kdo se v budoucnosti vdá nebo ožení“, ale v jejich současném stavu, bez ohledu na to, zda to trvá jen několik let nebo do konce života.

Pokud v komunitách existují skupiny jen pro muže nebo ženy, mohou se svobodní také připojit, aniž by se cítili jako outsideři. Pokud by se v nich samozřejmě nehovořilo o manželství a dětech!

Vedení církve by mělo povzbuzovat rodiny, aby zvaly na společné jídlo také své svobodné přátele. Proč by společně nemohli dokonce strávit dovolenou?

Na rodinných bohoslužbách se svobodní často cítí vyloučeni. Jestliže je to „služba pro všechny“, tak ať je to opravdu služba pro všechny – děti i dospělé.

Někdy jde jednoduše o to, abychom se vyhnuli nevyžádaným radám nebo poznámkám. Stačí hloupá poznámka jako „máš prostě příliš vysoké nároky“ a člověk by mohl mít dojem, že řečník si ve své volbě partnera jednoduše vybral první nejlepší, což se sotva stalo.

Tipy pro jednotlivce

Je pravda, že svobodní mají některé problémy, které páry nemají, a někdy je třeba se s nimi vypořádávat znovu a znovu. Ale abych byla upřímná, matky s batolaty mají zase problémy, které neznají svobodní…

Svobodní mohou své touhy přednést Bohu, ale odpověď musí nechat na Něm. Jeho odpověď možná může vypadat jinak, než jsme si představovali. Mě vše vedlo k velmi vzrušujícímu a dobrodružnému životu, který bych jako vdaná osoba nemohla mít.

Je také užitečné nežít sám, ale žít s někým ve společném bytě. Může to být u jedné nebo více osob. Společná jídla a večery pomáhají jednotlivcům, aby se neupadli do osamělosti a mohli rozvíjet své sociální dovednosti.

„Kdybych měl partnera, věděl bych, s kým budu trávit dovolenou!“ To se často používá jako výmluva, a také to může být částečně pravda. Když jste svobodní, je nutné víc plánovat a na společnou dovolenou někoho najít. Někdy může být dobré sebrat odvahu a cestovat samostatně.

Ne každý může mít v Indii „děti“, ale v každé komunitě jsou rodiny s dětmi, které jsou šťastné, když se někdo o jejich děti postará, vezme dítě například do zoo, do bazénu nebo s ním dělá jiné věci. Osobně jsem si vždy užívala společného času se svými třemi kmotřenci, kteří byli šťastní, že mají na několik hodin veškerou pozornost dospělého.

Někdy je těžké být sám, a i když se v ten den rozhodnete být vděční za to, že jste svobodní, nepomůže vám to na celý život! Následující den se musíte rozhodnout být vděční znovu…